Jákobovi se děla křivda. Jeho strýc Lában ho využíval a několikrát ho oklamal. Dvacet let mu Jákob sloužil a byl okrádán ve dne v noci. To může být nadnesené tvrzení, ale nespravedlnost má zvětšovací skla. Křivda je hořká a způsobuje trýzeň. Kdo si prošel křivdou, ten rozumí. Situace ale není jednoznačná. Jákob sám je podvodník a jeho žena při útěku svému otci místo rozloučení ukradla jeho bůžky. Situace je většinou komplikovaná. Ale bolest, kterou při křivdě cítíme, je nekomplikovaně jasná. A Bůh každou bolest vidí a nahlíží na ni, jako by se děla jemu samotnému. Jákob pochopil, že Bůh je s ním. A když je Bůh se mnou, vidí i mou trýzeň a námahu. Bůh vidí tvou bolest. Není proti tobě, ale je s tebou.
Bože, ty vidíš mou bolest a mé trápení. Díky, že mě držíš za ruku a jsi se mnou.