Albert Einstein prý řekl, že konec světa nastane, až lidé přestanou zpívat. A zpívat mohou i slavíci v kleci, nejen kosové na špičkách stromů. I z věznic a lágrů přece znějí zpěvy a modlitby. Nicméně zpěvu ubývá. Ne že by lidé nemohli zpívat. Nechtějí. V žalářích, v ulicích i ve fabrikách, v tavernách i v kostelech. Kdo by zpíval zadarmo? Lidé se bojí svého hlasu. Tvůj hlas má známou tvář. Stud z poznání vlastní tváře nás zahání do úkrytu stromoví (Gn 3,10). Tím, co naše hrdlo před zpěvem svírá, naším žalářem beze zpěvu chval je hřích (J 8,34). Bojíte se konce světa? Probuďte zpěv, s odvahou se vzepřete okovům svévole a hříchu!
Věčný dárce života, uschopni náš dech, aby pozvedl celou naši bytost ke zpěvu chval, aby pouta, která svou tíhou drtí naše plece a umlčují jarost tlukotu našich srdcí, s přijetím tvého Syna nadobro povolila.