Třikrát David v tomto "golgotském" žalmu naříká, že Hospodin je mu, neznámo proč, vzdálený. Zato nepřátelé využívají situace, obkličují ho a svírají ze všech stran, posmívají se jeho víře, děsí ho a ohrožují, dokonce losují o jeho šaty... A kde je Bůh? Ten, který trůní uprostřed Izraele, obklopen jeho chválami, jak David v žalmu vyznává, věrný, připravený ku pomoci? Kde je? Žalmista to neví. Někdy ani my nevíme. A přesto Hospodin zůstal pro Davida silou: Silou nyní sice vzdálenou, jistě však ne zrádnou. Silou nyní sice skrytou, jistě však ne lhostejnou. Silou, které se člověk může nadít i uprostřed největší slabosti. David nad sebou nezlomil hůl - a nezlomil hůl ani nad vírou v Boha. Naopak k němu volal: Pospěš, má sílo, nebuď mi vzdálen! Pro našeho silného Boha není jistě ani největší vzdálenost nepřekonatelná.
Hospodine, děkuji, že i dnes zůstáváš mou silou. Amen.