V současné době se zdá, že Boží slovo ztratilo svou schopnost oslovovat nitro člověka. Hospodinův výrok však koriguje náš pohled, neboť počítá s mezičasem, jenž je nezbytnou součástí příčinného řetězce mezi akcí a reakcí. Prodleva mezi časem deště a následným časem sklizně je časem epochy, v níž žijeme. Hospodinův výrok nijak nepředpokládá, že ten, kdo seje, bude automaticky tím, kdo z těchto plodů pojí. Tak i my, kteří se scházíme k oslavě Boha na místech, která pro nás zpravidla zhotovili naši předci, si máme být vědomi toho, že naše úsilí o zvěstování Božího slova se neprojeví hned, ale třeba až za několik generací.
Hospodine, Posvětiteli světa, děkujeme ti za tvé ujištění, že při díle na tvé vinici není její úroda v naší moci, neboť ty sám garantuješ její budoucí hojnou žeň pro ty, kdo jednou nastoupí na naše místo.