Není to divné připomínat bohatýrské činy někoho jiného? Není lepší, když naše okolí tleská nám samým? Nejde o potlačení naší identity? Odpověděl bych zkušeností s občany Spojených států amerických. Asi nejen já jsem si všiml, že mnohým z nich, na rozdíl od nás, nechybí sebevědomí. Někdy nás tím iritují, snad i kvůli tomu, že jako Češi této vlastnosti nemáme na rozdávání, ale nic s tím neuděláme. Na co jsou tak hrdí? Leckdy ne až tolik na svoje schopnosti, jako na to, že jsou Američané. Tento příklad nám snad trochu osvětlí náš dnešní verš. Žalmista je hrdý na Hospodina, a proto se nestydí o něm hovořit. Myslím, že důvod, proč někdy o Pánu Bohu mlčíme, spočívá v tom, že se za víru vlastně trochu stydíme. Jedním z námětů modliteb by mohla být změna našeho postoje k víře.Nestačí totiž jen pasivně věřit, ale je třeba být na víru hrdý, kdy hrdost ale neznamená pýchu, nýbrž to, že vím, komu patřím. A za Hospodina se stydět nejen nemusím, ale ani nesmím!
Jsi úžasný Bůh, prosím, ať o tom nemlčím. Amen.