Člověk se považuje za moudrého. Rád by proto rozuměl světu kolem sebe a měl ho pod kontrolou. Poznáváme ale, že často nerozumíme ani sami sobě, že nemáme pod kontrolou ani svůj vlastní život. A pokud nám byla naše lidská moudrost oporou a nadějí, ocitáme se bez opory a bez naděje. Bez naděje však být nemusíme. Je tu také Boží moudrost. Bůh dobře zná svět, který stvořil, rozumí všem jeho zákonitostem. Rozumí také člověku, vidí hluboko do lidských srdcí. A co víc, Bůh nás miluje. Ví, co potřebujeme, abychom mohli žít dobrý život, chce nám to dát a má dost moci, aby nám to dal. Jsme-li tedy skutečně moudří, nespoléhejme se jen na sebe, ale hledejme oporu v Boží moudrosti.
Děkujeme ti, Bože, za tvou moudrost a za tvou lásku, která je naší nadějí i ve chvílích, kdy naše vlastní moudrost selhává.