Žalmista podává zprávu, že Boží lid ve svých stanech jásá nad spásou od Hospodina. Vzpomíná tak na putování Izraele do země zaslíbené. S jásáním lidu nad spásou se setkáváme i v evangeliích, když zástup vítal Ježíše přijíždějícího na oslátku do Jeruzaléma, a to právě slovy Žalmu 118. A tak si říkám: O co větší jásot by měl tryskat ze srdcí křesťanů! Lidu, který poznal, že Pánu Ježíši není jedno, jak žije, co ho trápí, v čem strádá, jak si ničí život a kde bude trávit věčnost. Radost z odpuštění hříchů a ze spasení, kterou může způsobit jenom Duch svatý, tu ovšem není jen na chvíli. Chce zůstat trvale v našem srdci, na naší tváři a v celém způsobu našeho života.
Pane Ježíši, děkuji ti, že ses ke mně sklonil jako Spasitel. Kéž jsi vždy zdrojem mé jásavé radosti.