Co všechno ukazuje naše duchovní žízeň? Více, než by se mohlo zdát. Žalmista volá, žízní, prahne. Což ukazuje na nedostatek. Bůh je daleko, není ho plnost. I taková období mohou v životě věřícího přijít. A je lehké u toho skončit a pouze si zoufat. Či dokonce dojít k závěru, že musí být něco špatně s naší vírou. Co ale druhá strana mince? Co jiného totiž znamená duchovní žízeň po Bohu než to, že vím, jak chutná společenství s Bohem. Co jiného znamená žízeň po Bohu než to, že má duše má věčný život a potřebuje živou vodu, živého Boha. A tak i chvíle vyprahlosti jsou pro věřícího ujištěním, že je znovuzrozen z Ducha (1P 2,3). Protože jinak bychom si vystačili s kdejakou cisternou (Jr 2,13). Ale ten, kdo okusil vodu z Boží studny, ví, že jinde život není (J 6,68).
Drahý Otče, žízním, ale nechci pít z jiných pramenů. Prosím, napoj mě svou přítomností!