Nám, nám narodil se. Tak to zní dnes po celé zemi. Bůh vstoupil do našeho světa a do našeho života, abychom už nikdy nemuseli být sami. To malé děťátko, které dnes leží v jeslích, bude jednou volat na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Snese tu nejhrůznější samotu a odloučení, abychom my mohli žít v naději a jistotě, že Pán se nás ujímá a provází nás, kamkoli jdeme. A i když se svět kolem nás setmí, vždy bude v dálce jako ukazatel směru zářit plamínek Božího světla. Toho světla, za kterým šli mudrci od východu, toho světla, které přilákalo pastýře, toho světla, kterému andělé zpívali: „Sláva na výsostech!“
Neopouštěj mě, Pane, ani tehdy, když se můj život propadne do beznaděje, vždy mi dávej zakusit, že ty vyvádíš člověka ze všech protivenství.