Na otázku „Jak se máš?“ většinou odpovídáme jen stroze. Pokud nás ovšem zrovna nepotkalo nějaké trápení, to se potom naše odpověď promění jako mávnutím proutku v nezastavitelný gejzír slov. Těžkosti si neodbytně žádají pozornost. Promítá se to i do našich modliteb. Boha to ale nepřekvapí. Dokonce se zdá, že s tím i počítá! Modlitba slouží jako most od nevyhnutelného trápení k nadějné radosti.
K životu patří i chvíle, kdy jednoduše přetékáme radostí. Ta největší radost nás ale teprve čeká. Izajáš ji přirovnává k veliké radosti žence během žní, ale ani ta se jí nemůže v žádném případě vyrovnat! Bohatě předčí i plné zaopatření života.
Drahý Bože, dej, abychom především denně zakoušeli čistou radost žence nad tvým slovem a ve tvé blízkosti. Buď naší největší radostí vždy a všude!