Jak to přijde, že někdo má pochopení pro nuzného a jiný zase ne? Rodíme se s tím? Nebo se to teprve učíme? Jsou lidé, kteří nemohou minout žebráka, aniž by ho obdarovali, a jsou jiní, kteří ho velikým obloukem obejdou. Udivují mě rychlé soudy některých „spravedlivých zdravých“, kteří nepotřebují lékaře. Rozumí všemu na světě, jen chudákovi ne. Utrpení a bolest, které někdy prožíváme, nás učí větší citlivosti v chápání bídy druhých. Proto se nedivíme, když na nás přicházejí, dokonce jsme za ně s odstupem času i vděčni, neboť jsme vyučeni většímu soucitu s trpícími. Jestliže jsme sami došli milosrdenství, naše povzbuzení má váhu a nikdy není laciné.
Pane, odpusť mi tvrdé srdce vůči nuzným a nauč mě rozumět trpícím.