Kdopak je rád, když mu někdo mluví do života? Říká, co bych měl nebo zase neměl dělat? A přece, jak ochotně poslechnu dopravní zpravodajství, které mi říká, abych jel jinudy, než jsem si naplánoval, protože má cesta je uzavřená. Nakonec mi to ušetří čas i nervy. Není lepší některé ty pokyny poslechnout? Tím spíš, když mi je dává někdo znalý, moudrý, komu na mně záleží. Jako například Bůh ve svém slově, v Bibli. Copak vzít je vážně a poslechnout je nějaká pruda, otrava? Není to snad požehnání? Vlastně i radost a hlavně život. Vždyť Bůh není náš poháněč, ale pastýř, který nás vodí na dobrou pastvu.
Díky, Bože, za tvé slovo, mluv nám, prosím, do našeho života.