Na počátku Bůh „jedinečným rozhodnutím vyšel ze sebe sama, ustavil vedle sebe lidského partnera svých plánů se světem a obklopil člověka pro jeho starost i radost bezpočtem bizarních i jímavě krásných tvorů a jevů“ (Balabán). Člověk dostal za úkol spolu se ženou vykročit z nicoty k budoucnosti. Má se na něm ukazovat Boží přítomnost. Tak jako je žena muži protějškem a pomocí, tak má člověk svým vladařstvím sloužit všemu mimolidskému. Proto nesmí s přírodou splynout ani se jí modlářsky kořit. Je správcem zahrady. Má ji kypřit, kultivovat i střežit. Dostal ji, ale není jeho. Stejně jako my nejsme svoji, ale Kristovi.
Bože, ty jsi nás stvořil jako své obrazy a dal jsi nám poslání. Klepni nás přes prsty a usměrni, když nejsme okolnímu tvorstvu pastýři, ale otrokáři.