Dříve jsem bytostně nesnášela kuchyňské moly. Dokázali se vždy tak bleskově rozšířit z jediné špatné mouky. Pak jsme jednoho dne s manželem pozorovali, jak se líhne mladý mol na svět. Bylo to kouzelné. Pochopila jsem, že i on je součástí Božího požehnání životu. Samozřejmě moly dál zabíjím, ale už se na ně nehněvám. Věřím, že když dokážeme zahlédnout odlesk Boží slávy v každém tvoru, rostlině i kamenu, bude to počátek našeho moudrého zacházení s planetou Zemí.
Pane, jak krásné je tvoje stvoření. Dej, ať i dnes vidím ptáky létat, větve tančit ve větru a za nimi tvoji přející ruku.