Jákob se chystá na setkání s bratrem Ezauem, kterého před lety podvedl a před nímž utekl. Nyní se s ním chce smířit. Má strach, podniká pečlivé přípravy, posílá mu napřed bohaté dary, ale také se vroucně modlí k Bohu. Pokorně prosí, ale zároveň mu připomíná jeho zaslíbení. Nečeká s rukama v klíně, ale ví, že poslední slovo má Hospodin. I my jsme v životě učinili věci, na které nejsme hrdí. Jsou lidé, kterým se stydíme podívat do očí, ale zároveň toužíme usmířit se s nimi. Chce to velkou odvahu, přijít a omluvit se. Ezau se k bratrovi rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho. Pro Jákoba to jistě byla nesmírná úleva. Věřím, že i Ezau byl rád. Je velmi dobré být smířen s Bohem i se svými bližními.
Pane, děkuji za trpělivost, kterou se mnou máš.