Radujeme-li se v Hospodinu, zakládá se tato radost nakonec vždycky nějak na jeho spáse. Každý dar, každá pomoc, každá záchrana, kterou poznáváme jako jeho dílo a vůli, je větším nebo menším dílkem záchrany, kterou nám připravil a slíbil a kterou naplňuje. Mnohdy to ani neumíme na první pohled rozpoznat. Jsou ale i takové okamžiky, které prožíváme velmi hluboce, vnímáme je a vzpomínáme na ně s rozechvěním a úžasem – ano, i takové momenty v životě máme. Je snadné a snad i přirozené nechat se ukolébat, zapomenout. Skrze díkůvzdání se nám radost a naplnění opět zpřítomňují. Dejme prostor modlitbě díků ve shromáždění i v soukromí, abychom se opětovně nechali občerstvit vědomím Hospodinovy přítomnosti, zaslíbení a spásy.
Hospodine, vzdávám ti díky, přijmi je, raduji se ze tvé spásy a její velikost mne naplňuje úžasem.