My lidé jsme bohužel velmi dobří v budování hranic, plotů a dělicích čar. Jednou to je podle vyznání, jednou podle národnosti, jindy zase třeba podle barvy kůže nebo čehokoli jiného. Umíme velmi dobře rozdělovat na „my“ a „oni“. Písmo nám ale připomíná, že v první řadě jsme všichni Božími dětmi, stvořenými z prachu téže země. Hospodin k sobě volá všechny národy a všechny jazyky a naše lidské bariéry mu v tom nemohou a nesmí překážet. Kéž bychom se dokázali od Boha naučit té schopnosti vidět za své hranice a svá omezení – tam se totiž skrývá ta pravá sláva – už není žádné „oni“, ale jenom „my“ a „On“.
Stvořiteli světa, prosíme tě, abys nám otevíral oči a my mohli ve všech národech vidět své bližní a tvé děti.