Naše srdce se chvěje, je prostoupeno obavami, je zmítáno běsy a vášněmi, které nás uvádějí do radostí a rozkoší, ale také do utrpení a tragédií. Je bojištěm protichůdných vůlí a jeho smrdutého bahna se děsíme. Plane láskou, ale přitom jde často o sebelásku. Považuje se za holubičí, a přitom nalézá potěšení v tvrdosti. Chce být dobré, a přitom rozsévá klam a utrpení. Ve svém srdci se nevyznáme a činíme to, co nechceme. Chvěje se ve své nahotě před zrakem Hospodinovým, nespočine, dokud nenalezne pokoj a lásku svého Stvořitele.
Pane, ať mé srdce odhlédne od sebe, aby zahlédlo tebe, Spasitele světa vyvýšeného na dřevě, který chceš každé srdce k sobě přitáhnout a dát mu odpočinutí a svobodu.