Krásné obrazy použil žalmista, aby vystihl velikost Božího milosrdenství, milosti a slitování: Jak vysoko nad zemí je nebe, jak je vzdálen východ od západu… A nakonec obraz milujícího tatínka. Syn ho neposlechl. Udělal si to po svém. A teď pláče a čeká, jaký přijde trest. Co udělá tatínek? Odpouští. Zase, znovu a znovu. Už pokolikáté! Ne, nezasloužíš si to. Ale já ti odpouštím, protože jsi můj! Kolikrát my rodiče takto odpouštíme svým dětem! A stejně tak se smilovává Pán Bůh. Ale je tu přece jen podmínka: on se smilovává nad těmi, kdo mají Boží bázeň. Tedy nad těmi, kdo Boha respektují a milují jako svého Otce. Nad těmi se Hospodin rád slitovává! Bůh není automat na odpuštění. Je ale milující Otec, který rád odpouští těm, kdo jsou jeho!
Pane, smiluj se nade mnou, neboť jsem člověk hříšný!