Někdy musím svoji malou dceru chovat v náručí. Pláče a nedá se utišit, ztěžkne a já ji chci už položit. Perspektiva Boží je ale jiná. Na tomto připodobnění můžeme vidět trpělivou, neústupnou lásku Boží. Častokrát jsme jen těžkými břemeny, potřebujeme být nošeni, přebalováni, krmeni. Potřebujeme být chováni a nejsme schopni chodit. A tak nás Ježíš nosí až do úplného vyčerpání a smrti.
Pane náš, děkujeme ti, že nás nosíš jako své děti. Prosíme, abychom dospívali a dělali ti radost.