Každý den před někým ohýbáme záda. Před svým nadřízeným, před úředníkem, před policistou, když nás chytne při dopravním přestupku, před manželem nebo manželkou. Klaněním ukazujeme autoritě, že jsme jí podřízeni. Děláme to prostě od nepaměti, ať už z úcty, nebo z vynucení. Je však jedna autorita, ta nejvyšší, před kterou ohnutá záda mít nemusíme - Bůh. Ne snad že by neuznával výraz pokory, úcty nebo upřímné lítosti. Ale ve své velikosti a moudrosti dokonalého vládce od nás nevyžaduje gesta poníženosti a podřízenosti, naopak. Dává nám svobodu a možnost přistoupit k němu beze strachu a s hlavou vztyčenou. Bůh je láska - a ta nepotřebuje prázdná gesta. Láska si žádá upřímné činy.
Milující Pane, dej nám znovu nalézt uvědomění si vlastní ceny a hrdosti, ale nenech nás zapomenout na pokoru.