Text z proroka Jeremjáše nás vrací do doby, kdy Izrael zasáhlo obrovské sucho. Nic nepomáhá, že se z jeruzalémského chrámu ozývá žalostný nářek těch, kdo se oblékli do žíněných rouch. Připravovali kající obřad a chystali se vyhlásit všeobecný půst, jehož součástí bylo i vyznání hříchů. Obrovské sucho je však Boží trest za nedodržování Zákona a za modlářství. Bůh skrze proroka oznamuje, že judskému lidu nemůže odpustit. Ti, kdo Boha ctí pouze rty, a ne srdcem, se nemohou dočkat milosrdenství. Jeremjáš se snaží dále se za svůj lid přimlouvat, vyznává hříchy, znovu se dovolává Boží lásky a znovu chce pohnout Božím srdcem. Hospodin přece nezapomene na smlouvu, kterou uzavřel s těmi, které si vyvolil!
Nebeský Otče, děkujeme ti, že i když nás necháváš projít i utrpením, nikdy se nás nezřekneš.