Prorok Jeremjáš naříká nad osudem svého lidu a ohlašuje blížícího se nepřítele - Babylóňany. Hospodinův hněv vzplál proti nevěrnému lidu. Jeremjáš tlumočí lidu Hospodinovo varování, volá lid k nápravě jeho cest a k pokání, ale marně. Lid Jeremjáše neposlouchá, dokonce mu usiluje o život. Jeremjášovi zbude jen bolestný nářek. A co my? Máme uši k slyšení Božího slova, ať už k nám přichází skrze lidi, či skrze události? A uposlechneme ho vždy? Činíme pokání a důvěřujeme v Hospodinovo milosrdenství a odpuštění? V milosrdenství a odpuštění, které se zjevily jednou provždy a pro všechny v Ježíši Kristu.
Pane, prosíme, naplň naše srdce hlubokou vděčností za to, že jsi nikdy nezrušil smlouvu se svým lidem a že došla svého naplnění v životě, smrti, vzkříšení a oslavení tvého Syna.