Dáváme plně za pravdu Davidovi, že to, co koná Hospodin, je tak velkolepé. Jak nicotní si připadáme při pohledu na hvězdnou oblohu, na krásy přírody nebo při nahlédnutí do mikrosvěta. Nad mnoha pracovními stoly visí obrázky. Nakreslené neumělýma dětskýma ručkama. Cizímu člověku mohou tyto obrázky připadat směšné, nicotné, ale mamince nebo tatínkovi dovede pohled na takový obrázek vhrnout do očí slzu dojetí nebo připomenout milou vzpomínku. To nakreslilo moje dítě. Mějme na paměti, že i Bůh miluje své děti, i když nedovedou vystihnout jeho veliké činy. Vždyť dal svého jednorozeného Syna ...
Hospodine, děkuji ti za tvou velikost. Děkuji ti, že se mohu skrýt ve stínu tvých křídel.