Dopustil jsem se v životě už lecjaké nepředloženosti. Výmluvy jsou zbytečné. Uznal jsem podobně jako David, leč jinými slovy, že jsem se prohřešil. Nesčítal jsem sice své vojsko a nechtěl jsem se vychloubat svou perfektností, ale pýchu si musím přiznat. Díky Bohu, že jsem mohl tak jako David uslyšet varování přátel nebo si při důsledcích uvědomit, že vina je na mně, a nikoli na někom jiném. A také díky za Boží oslovení, když za mnou neváhal přijít osobně, aby mou natvrdlost prolomil. Díky za milost, že jsem se mohl pokořit. Díky za milost k pokání.
Pane, děkuji, že se nemusím starat o cizí hříchy - ten můj mi stačí. Díky za milost k pokání i radost andělů!