Poskakovat radostí. Možná ne nutně navenek, ale uvnitř. Jásavá radost nad tím, co dělá Hospodin, nad tím, že dává dobrou budoucnost, vyslýchá naléhavé prosby, pozvedá zkroušenou hlavu. Je krásné moci něco takového prožívat. Samuelova maminka Chana má důvod k takové radosti, splnila se její největší touha. Důvodem její radosti ovšem není jen to, jak Hospodin jedná v jejím případě. Svůj oslavný jásot končí tím, že Hospodin pozvedne roh svého pomazaného (1S 2,10), tedy splní nadějná očekávání celého svého lidu. Pro nás může být společným důvodem k radosti Kristovo pozvednutí, které budeme zanedlouho slavit během Velikonoc.
Hospodine, naplň také naše nitro radostí nad tím, co jsi pro nás učinil skrze svého pomazaného Ježíše.