Důvěra v Boží pomoc je zvláštní věc. Někdy někdo jedná v souladu s Božím plánem zcela bez naděje a skepticky, a přece je to požehnané. Jindy je člověk nadšeně přesvědčen, že tohle přece Bůh musí požehnat, a ouha, skvělý plán skončí na smetišti dějin. Asi je to prostě tím, že naše poznání a rozpoznání Božích plánů dost kulhá. Co s tím? V prvé řadě jde o to, učit se, jaký je Bůh. Neprosazovat silou něco, co naprosto neodpovídá jeho charakteru a Písmu. A když jsme si jisti, že neporušujeme základní rámec jeho způsobu jednání, pak přichází na řadu pokorné odevzdání. Někdy prostě nevíme, kdy jsou naše plány v souladu s jeho. Ale můžeme se spolehnout, že on si naše konání použije k prosazení svých plánů. Často si je použije ke slavnějšímu dílu, než jsme původně čekali. To je naše víra a ujištění - že cokoliv děláme pro něho, on si převezme a použije v moci a síle.
Budiž ti sláva, Pane, za tvé obdivuhodné konání po celém světě a za to, že si používáš i mne. Kéž tvá vůle převládne na nebi i na zemi.