Člověk se nejednou snaží, aby si naklonil toho, kdo může vnést do jeho života dobro. Chceme, aby si nás lidé všímali, aby nám milovaná osoba věnovala pozornost. Opakem blahodárné pozornosti je ignorování, přehlížení bližního. Když se ke svému lidu obrací Hospodin, má to své důsledky. Bez Boží přízně však chřadneme. Když se nám však věnuje, nemusíme se bát o zítřek. On je zdrojem všeho dobra. Jeho působení v nás a v našich životech dává smysl a dobrý směr. Toužíme po jeho přízni? Uvědomujeme si, že bez jeho laskavého shlédnutí na nás nám chybí to nejdůležitější?
Nebeský Otče, prosíme tě o tvou přízeň, o tvůj laskavý, osvobozující pohled na nás, na naše lidské plahočení.