Většinou nepřejeme druhým lidem zlé věci, naopak. V mailové poště často čtu: Měj se (dobře)! Problém je v tom, co to "dobro" znamená. Měříme ho totiž podle sebe. Dobré je to, co mi prospěje, co mi přinese užitek, co mě baví. Ale to už vůbec nemusí být dobré pro mého manžela, mé děti, mého souseda...! Dobro totiž není něco obecně existujícího, k čemu jen přitakáme. Dobro je třeba hledat, dobro pro druhé mě něco stojí. A tak je třeba se ptát: Je to, co já pokládám za dobré, dobré také v Božích očích a udělá to dobře i mým bližním? Nejde tedy o filozofování nad pojmy dobra a zla, ale o ohleduplnost na silnici i v rozhovoru, o vnímavost vůči potřebám druhých, o ochotu dopřát druhým totéž, co sobě.
Pane, uč nás tvořit ohleduplnou společnost, kde bude dobře nejen nám samým, ale také druhým.