Dodnes si pamatuji, jak jsem jako dítě chodil rád se svým dědečkem na Petřín, do zrcadlového bludiště. Ještě víc než hledání cesty mezi samými zrcadly mě fascinovala pokřivená zrcadla. Před jedním jsem byl maličký, před jiným zase vysokánský. Jednou jsem byl tlustý, jindy hubený, nebo dokonce všelijak směšně pokroucený.
Bůh nás stvořil, abychom byli jeho obrazem. Co vše se v tom skrývá? Stvořil nás jako muže a ženu. Jsme tedy stvořeni pro vztah. Pro vztah, který je i v samotném Bohu. Je to láskyplný vztah mezi Otcem a Synem v Duchu svatém. Jsme stvořeni také pro práci v tomto světě a pro jeho moudré spravování. Především jsme však stvořeni k tomu, abychom žili před Bohem a s Bohem. Pak jsme jeho obrazem. Jsme ale stále v pokušení dívat se do jiných zrcadel, která nás deformují. Jednou zveličují naši velikost a důležitost a vedou nás k pýše. Jindy nás pokřivují a zmenšují v našich vlastních očích. To je stará ďábelská taktika zkoušená na nás i dnes. Zatímco Bůh nás zformoval ke svému obrazu, satan nás deformuje k tomu svému. Bůh to ale s námi nevzdal. V Pánu Ježíši nás obnovil a vyzývá nás, abychom se i my obnovovali podle obrazu Stvořitele. Bůh touží po tom, abychom hleděli do správného zrcadla, které nám nastavuje Ježíš. Je to zrcadlo Božího slova. To nezkresluje ani nás, ani Pána Boha. Naopak ukazuje, jaký Bůh je a jací jsme my v jeho očích. Kéž máme pravé poznání.
Nebeský Otče, pomoz mi, prosím, abych se mohl vidět tvýma očima a abych tak viděl i druhé. Amen.