Neboj se. Jak často to musíme říkat malým dětem. Bojí se tmy, doktora, návštěvy, cizích zvuků atd. Jak často to musí Ježíš říkat i nám dospělým. "Neboj se." Bojíme se nouze, nemoci, stáří, smrti. Bojíme se o vztahy v rodině, bojíme se o církev i o naši zemi. Bojíme se budoucnosti. Proto to neúnavné: "Neboj se." Izajáš se obrací do minulosti, aby připomněl sobě i svému lidu, jak je Bůh skrze zázraky vysvobodil z egyptského otroctví. To má být povzbuzením pro jejich těžkou přítomnost v babylonském zajetí. To, čeho byl Bůh schopen kdysi, toho je schopen i dnes v Babyloně. Toho je schopen i tuto neděli ve tvém životě. On je utěšitel. Proto k němu můžeš přijít se svou bolestí, beznadějí, hněvem či strachem. V otcově náruči je jistota pro dítě. Jistota, ale i záchrana. Co ti mohou všichni nepřátelé udělat, když jsi v náruči nebeského Otce? Nevím, co tě dnes čeká. Možná to nevíš ani ty sám. Bůh nám ale vzkazuje: "Neboj se. Tím si stejně nepomůžeš. Raději se přiviň ke mně. Já jsem tvůj utěšitel. Já tě miluji. Co ti mohou udělat lidé? Ve mně je tvůj život."
Odpusť mi, Pane, mé obavy, můj strach. Dej mi svého Ducha, abych i dnes rozpoznával, co vše v tobě mám. Amen.