Mám rád tyhle písně ze života, jako je náš žalm, i když jejich obsah není zrovna růžový. Náš žalmista nám v dalších slokách své písně sděluje svoji zkušenost, kdy byl na dně. Dostal se z toho a poznal v tom všem životaboji zachraňujícího Boha. A my ten žalm máme slyšet jako výzvu k hledání Boha, k poznávání jeho skutků v Božím slovu i k poznávání jeho lásky a zájmu, jak se projevuje v našich životech. Protože teprve tam, kde v Boha nejen věříme, ale kde ho také milujeme a voláme k němu, tam se tvoří pravé společenství. Tento žalm určitě nepsal učený teolog usazený v teple své pracovny či skrytý za hromadou učených knih. Tady nemluví teoretik náboženství, ale svědek víry; člověk, který něco těžkého prožil, a přece zůstal naživu. Je skálopevně přesvědčen, že ho zachránil sám Bůh, Hospodin. O tom teď zpívá a přeje si, abychom jako čtenáři jeho píseň nejen poslouchali, ale také se z ní poučili a posléze se k ní i přidali, nejen dnešní den.
Pane Bože, dej nám pevnou důvěru, že ve všem, co nás potkává, ať je to dobré nebo zlé, jsi v Kristu s námi; Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo a má duše bude uzdravena, prosím, slyš můj hlas. Amen.