Někteří lidé si Boha představují jako otravného staříka, který člověka pořád jen obviňuje. Jde mu prý jen o to, aby lidé byli zdeptáni a zkrušeni v srdci, aby měl koho zachraňovat. Jinak by prý byl zbytečný.
Bůh ale nemá škodolibé potěšení z toho, že je člověk zkrušen a zdeptán. Naším největším žalobcem není Bůh, ale ďábel. Neustále obviňuje a namlouvá: Bůh tě nemůže přijmout. Ten Zlý krade radost, Bůh ji člověku dává v plnosti. Záleží mu na naší záchraně - i od naší minulosti, blízké i vzdálené. Záleží mu na tom, aby se naše srdce a duch vrátily k radosti. Proto zdůrazňuje těm, kdo prožívají úzkost ve svém srdci a ze svého srdce, že je jim přesto blízko. Navzdory všemu, co jejich ducha zdeptalo. Nevzdává to s námi právě ve chvílích, kdy máme tendenci vzdát to my s ním.
Bože, přijmi moje pokání a dej, ať já umím přijmout tvou milost. Amen.