Když se na něčí pokoření a trápení dívají lidé, bývá postiženému trapno. Lidé se totiž často podívají rychle jinam nebo bezmocně pokývají hlavou; anebo se dívají, jen aby měli o čem mluvit. Vlastní pokoření a trápení, natož selhání proto před lidmi obyčejně skrýváme. Když se však na lidské pokoření a selhání dívá Bůh, pak nedělá, že nevidí; nekrčí bezmocně rameny, ani se neposmívá: 'Dobře ti tak! Ještě že jsem si tvého hříchu všiml, zasloužíš trest.' Když se na mé pokoření a hříchy dívá Pán, pak je mi sice také stydno; ale jinak. Svatý Bůh se dívá, protože chce pozdvihnout a potěšit. A když uvidí hřích, pak ho především chce z člověka sejmout. Je dobře, že jsme i dnes Bohu na očích.
Pane Ježíši, Vzkříšený, děkuji, že mě vidíš a odpouštíš mi. Amen.