Chodil do křesťanské mládeže. Ale přišel politický tlak a rodiče přepadla úzkost. Otec začal tvrdit, že syn může být křesťanem i bez společenství pod Božím slovem. Má-li postupovat, může za takových okolností seřídit plachtu podle větru. A oporu musí mít v sobě. Nepřijal, že křesťan se má o co opřít, jen když zná Pána Ježíše. Volání přátel z mládeže bylo marné. Zájem o víru vyprchal. Matka si začala stěžovat otci na synovu drzost a odmlouvání. Otec byl udiven. Byl přece vždy tak pyšný na svého poslušného synáčka. Chtěl si s ním hned pohovořit, ale kluk se nedal. Otec se rozhněval a dal mu pár pořádných pohlavků. Tímto dnem most mezi otcem a synem padl. Chlapec si dělal, co chtěl. Bylo to stále horší. Otec je otřesen a pláče nad sebou (W. Busch).
Ježíš řekl (Mt 16,26): Co prospěje člověku, když získá celý svět a ten skutečný život ztratí?
Duchu svatý, uváděj mne do slov Ježíšových každý den. Amen.