Pro mnohé křesťany může být vyznání krále Davide velice udivující. Vždyť mnozí chodí do Božího chrámu jen z povinnosti. Nepatřím však i já mezi tyto lidi? Těším se ze společenství Božího lidu? Mohu se zde setkat s živým Bohem a přebývat v jeho blízkosti. Co to pro mne znamená? Pán Ježíš se cítil v chrámu jako v domě svého nebeského Otce. Už jako malé dítě tu dokázal trávit mnoho času - tolik, kolik jen mohl. Tehdy nebylo tak jednoduché do jeruzalémského chrámu přijít. Většinou tam lidé přicházeli jen na výroční slavnosti. Příchodem Pána Ježíše se však všecko změnilo. Samaritánce řekl: "Ženo, věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Přichází chvíle, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě" (J 4,21.24 B21). A o modlitbě říká Pán toto: "Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci" (Mt 6,6B21).
L 8,4-8(9-15) * Žd 4,12-13 * Ž 125