Král Šalomoun předkládá ve své modlitbě Bohu díky, prosby a potřeby. Byla to slavnostní událost nejen pro Izrael, ale jedna ze vzácných chvil, kdy se jeden Izraelita zastal v modlitbě lidí všech národů. Právě v té chvíli Šalomoun vyznává a počítá s tím, že jenom Bůh zná srdce všech lidských synů. A co tam vidí? Všecko! Naše potřeby i naše cíle. Naše provinění i malověrnost, stejně jako naše hluboké touhy, kajícnost i vděčnost. A při tom nerozlišuje, kdo je kdo, "ale v každém národě se mu líbí, kdokoli ho ctí a koná spravedlnost" (Sk 10,35 B21).
Ef 4,(8-10)11-16 * 2S 2,1-11