V každém okamžiku hrozí všem tvorům rozličná nebezpečí. Člověk nejen, že není výjimkou, ale je jim vystaven v největší míře: tělem i duší a od časné až po věčnou záhubu. Právě proto Bůh určil svému lidu "útočištná místa", v nichž nacházel ochranu, ať se nacházel v jakémkoli nebezpečí - z vlastní viny či od nepřítele. Vždy však zůstávala největší jistota v tom, že svému lidu byl "útočištěm" Hospodin (Jóel 3,16 K). Proto i my nejraději voláme: "Pane, ke komu bychom šli? Máš slova věčného života!"
J 10,11-16(27-30) * 1Pt 2,21b-25 * Ž 23