Pozvali nás, abychom šli posloužit zpěvem do vězení. Byli jsme tam poprvé a všecko na nás působilo hrozivě. Obrovské ocelové brány se speciálními zámky, zamřížovaná okna, vysoké zdi s ostnatým drátem kolem a na nich ozbrojení strážci. Vězňové, kteří kolem nás procházeli, měli na rukou pouta a provázel je strážný se samopalem. A přece i v tomto prostředí mohlo zaznít evangelium. Když nám představovali už první obrácené vězně, byli jsme mile překvapeni. A potom k nám přišel jeden načernalý muž a řekl: "Ještě sedm měsíců, ale chvála Bohu, jsem svobodný!" - A znovu jsem se podíval na ty vysoké zdi, ostnaté dráty a nabité zbraně. Ano, je to tak! Když Bůh osvobodí, tak je člověk skutečně svobodný i u tom nejhlubším vězení.
L 17,28-33 * 1S 25,1-17