Z různých cestopisů známe, jak si cestovatelé v noci zapalovali ohně, aby na ně nemohla divá zvěř. Pokud oheň hořel, bylo to dobré, zvěř se držela v povzdálí. Běda když oheň zhasl, tu hned začala útočit. S církví je to podobné. Jestliže Duch svatý bude jako ten oheň uprostřed církve, nic jí nepřemůže. Nebude-li Duch Boží uprostřed našich sborů a společenství, potom to s námi může dopadnout špatně. Proto prosme a modleme se, abychom svým životem Ducha svatého nezarmucovali nebo ho dokonce nezapuzovali. Šípy ďábla nás pak nezasáhnou.
Jb 1,1-22 * 1S 7,2-17