Nejen husity po Husovi, ale i křesťany - kristovce po Kristu nazývali lidé zpočátku s určitou dávkou posměchu. Být nazýván něčím jménem může být čest a výsada, ale také výraz odsudku a pohrdání. Ani Boží jméno neberou všichni do úst jen s úctou a respektem. Na jedné straně nás může těšit, když si lidé i díky našemu pojmenování povšimnou, s kým úzce souvisí náš život, na straně druhé bychom asi neměli moc velkou radost z označení "pámbíčkář" značícího jen vnějškovou nábožnost. Ve slovech proroka Jeremjáše však nejde o vnějškovost, ale právě naopak o to, že Hospodinova slova mu byla tou nejhlubší útěchou a radostí srdce.
Pane, prosíme, ať tvé slovo pronikne do hloubi našeho srdce, abychom jím žili a s odvahou a odhodlaně je zvěstovali. Amen.