Život žalmisty Davida byl plný zvratů, nebezpečí, pádů a povstání. Přes to všechno se jeho srdce upínalo k Bohu, který se stal jeho pastýřem. David vyznává: Vidím Boží dobrotu a milosrdenství jako kotvu svého života. Mám naději hraničící s jistotou, že mi Bůh bude věrný ve své dobrotě a milosrdenství i nadále. Proto se budu rád neustále vracet do Hospodinova domu, abych tam přebýval s ostatními v Boží blízkosti. Tam je mi nejlépe. Podobně jako první křesťané, kteří měli touhu scházet se každý den v Božím domě. Měli upřímná srdce plná chvály jako David.
Pane Ježíši, vyznávám a chválím tě, že jsi plný dobroty a milosrdenství. Chci zůstávat ve tvé blízkosti.