Zákon je dobrý, když ho užíváme správně. Jenže jak poznat, kdy je to „správně“? Vůči sobě jsme málokdy objektivní, ale o to víc jsme o správnosti svého jednání přesvědčeni. A tak platí, že „Hospodin je můj pastýř,“ jak vyznává žalmista. Bůh o svůj lid pečuje, Bůh člověka vede. Učí nás znát zákon, svou cestu a je nám na ní pastýřem. Učme se přemýšlet o zákoně také tak, že ani naše přesvědčení, že něco děláme správně, ještě není to úplně konečné, finální „správně“. Ještě je tu správnost Boží, která ta naše měřítka a postoje často dokáže postavit do úplně jiné perspektivy, obrátit na hlavu.
Bože, snažíme se být tvými co nejlepšími služebníky. Dej nám ale, abychom nelpěli na co největší správnosti svého konání, neb tvá měřítka jsou jiná než ta lidská a tvá láska je bezpodmínečná, tvůj zákon věčný.