Ne vždy prožíváme, že je Bůh s námi. Naše oči ho nevidí, naše pokožka necítí jeho dotek a uši neslyší jeho hlas. Často nám nezbývá nic jiného než ho stopovat podle jeho činů, projevů. Není se tedy čemu divit, že se tu a tam cítíme jako hora, kopec, kterému se rolník vyhýbá, protože je samý kámen a pařez. Hora, která v krajině jenom obtěžuje, kterou všichni obejdou a která musí snášet nárazy všech bouří života. Bůh ale navzdory našim pocitům, našim selhávajícím smyslům říká: „Vždyť já jsem s vámi.“ Slibuje, že se k nám obrátí, a „varuje“, že pak i hora s šutry a pařezy bude úrodným polem.
Pane, kéž mohu cítit tvou přítomnost, když si někdy připadám jen jako zbytečný kámen.