Kniha Pláč je naplněna nářkem nad zkázou Jeruzaléma i Božího lidu, který byl pro svou vzpurnou nevěrnost, zarputilé modlářství a sobeckou bezohlednost Hospodinem vydán do rukou nepřátel. Je to několik žalozpěvů nad nedávnými válečnými hrůzami, které naplňuje bolest, truchlení a beznaděj. A přesto básník i uprostřed těchto temnot nachází zdroj útěchy. I uprostřed neutuchajícího pláče se ve svém srdci rozpomíná, jako by mu i v neprostupné tmě tu a tam zableskla jiskřička naděje. Hospodinova věrná láska přece nepomíjí, jeho milosrdenství nekončí. Vždyť Hospodin ve svém slově znovu a znovu potvrzuje, že se ujímá těch, kdo ho pokorně hledají. Proto je i pro nás dnes dobré trpělivě na něj čekat. V tiché důvěře vyhlížet jeho spásu.
Pane, ty znáš můj život. I dnes ho vkládám do tvé ruky. Očekávám na tebe.