Ocitáme se na velkolepé oslavě posvěcení jeruzalémského chrámu vnášením svatých předmětů (schrány Hospodinovy smlouvy, v ní vytesaného Desatera a stanu setkávání, který nahrazoval chrám při putování Izraelců z Egypta). Král Šalomoun prosí o smilování pro sebe a svůj národ, kdykoli zhřeší. Podmínkou Božího smilování však je, že svůj hřích přiznají a budou se pokorně navracet k Hospodinu. Slavnostní ceremoniál se chýlí k závěru a tehdy Šalomoun poprosí, aby Hospodin zjednával právo králi a celému izraelskému lidu. Tak poznají všechny národy, že Hospodin je jediný Bůh; není žádný jiný. A propukly oslavy, které trvaly mnoho dní.
Hospodine, pomáhej svému lidu, církvi, obhajuj ji a smilovávej se nad ní, kdykoli zhřeší. Jen tak se stává svědkem tvé jedinečnosti, tvého milosrdenství a moci.