Celý žaltář určují dva tóny – nářek a chvála. Odpovídá to Božímu jednání, soudu a milosti. Tomuto protikladu nářku a chvály odpovídá i naše věta z třicátého žalmu. Prosté vyznání životní zkušenosti. Člověk volal k Hospodinu a on jej vysvobodil. I my voláváme, modlíme se, když je nám zle. Voláme a doufáme, že někdo slyší. Žalmistův hlas slyšen byl. Hospodin odpověděl – a žalmista o tom může svědčit radostnými slovy, která vedou až do nekonečna: „Bože můj, budu ti vzdávat chválu věčně.“ Ať v nás ta radost rozdmýchá plamen světla. Pán Bůh zachraňuje. Čekáme Spasitele a už je blízko. Můžeme si oddechnout a vděčně, plným doušky vdechnout Boží milost, která všude dosáhne a všechno přesahuje.
Pane, jak málo jsme vděčni za tvou milost, odpuštění a záchranu; ať s naší prosbou zazní i díky.