Strach je docela normální, jen je potřeba počítat s tím, že má velké oči. Tak velké, že snadno zapomeneme, že Bůh je ještě větší. Nemá smysl bagatelizovat si svoje trápení! Bolest Božího lidu v době Izajášově byla veliká. Naše bolest může být klidně srovnatelná – vždyť kdo může být soudcem naší bolesti? Nechodili jsme v botách druhých a právě tak i ty svoje nosíme jen my sami. Vševědoucí Bůh nám ale rozumí dokonale. Je větší než oči našeho strachu. Proto má takovou hodnotu zaslíbení jeho přítomnosti. Tam, kde nás dohání naše minulost, tam, kde nás lekají nejbližší okamžiky, i tam, kde s obavami vyhlížíme příští týdny, měsíce a roky, tam všude s námi bude ten, který nás miluje a bude nám pomáhat.
Všemohoucí Bože, svoji slabost prožíváme každý den. Přijď a dej nám prožít svoji sílu.