Tak toto přece nezvládnu! Na to už nemám sílu… A tu jsou ještě další přívaly úkolů, které se hrnou ze všech stran. A je tu ještě cosi. Ne cosi, je to verš z Písma: „Byl jsi záštitou slabého, v soužení záštitou ubožáka.“ Jak to – byl? Ty jsi, Bože, věčný. U tebe neplatí, že to, co bylo, už není. A tvé slovo je stále aktuální. Ano, byl jsi tehdy záštitou slabého, ale také platí, že ty jsi záštitou slabého a dodáváš mu sílu, ty jsi záštitou ubožáka a povzbuzuješ i mě, ty jsi útočiště před přívalem starostí. Když se na tu nezvládnutelnou hromadu úkolů, starostí, povinností dívám přes tento verš, jeví se mi ta hromada jaksi menší. Když se na všechny nepokoje kolem dívám skrz tento verš, v nitru se rozlévá pokoj…
Děkujeme ti, Pane, že jsi naší záštitou v každém čase, že nás chráníš všude a vždycky.