Jsou životní trápení, která jsou o to těžší, že je nelze dobře uchopit slovy. Jak je vyjádřit? Někdy pomohou druzí, kteří pojmenují to, co zažíváme, ve své písni, malbě, modlitbě či kázání. Cítíme úlevu. Nejsme úplně sami, někdo to také zná. Někdo nás tedy také může chápat. Vyjádřená bolest už je lehčí bolest. Vyslyšené trápení, když někdo naslouchá našemu pokusu je vyjádřit a skutečně nás vnímá, je opět o kus snesitelnější. Někdo musí doufat v blízkou duši, která bude mít tu trpělivost naslouchat. Někdo je tak či onak osamělý a nemá nikoho, kdo by mu naslouchal. Něčí trápení je dokonce umlčováno. Kdo objevil hlas Boží, nachází naslouchající ucho, protistranu, která chápe i to, co se vyjádřit nedá.
Pane, slyš mé trápení, přijmi mé bolesti do svého širokého srdce.